Září 2014

Dear mind, please, can you stop thinking ?

20. září 2014 v 18:37 Zamyšlení
Kéž by šlo zavřít oči a přenést se někam jinam.
Kéž by šlo něco změnit pouhou myšlenkou.
Kéž by šlo všechno jen tak zjednodušit.

Obdivuji optimistický lidi, který si s ničím nedělají hlavu, na všem najdou něco pozitivního. Já to nedokážu. Neumím si říct kašlu na to a nechat to být. Neumím být šťastná s tím co mám. Nedokážu říct co chci ... nevím to ... chtěla bych být šťastná, ale co mě udělá šťastnou? ... co když to nic nedokáže a já budu pořád nešťastná, nespokojená ... dá se tak žít? ... jediný co vím je, že když otevřu srdce, zabije mě vlna bolesti ... nevím co mám dělat ... chtěla bych mít člověka,kterej by mě miloval a potřeboval jenže zároveň miluju svůj čas, svojí volnost, jsem ráda sama, ale samota mě zabíjí ... chci s někým sdílet radost, smutek, lítost, štěstí, nenávist, všechny maličkosti i velký události .... please stop that pain
Kdy tyhle pocity vůbec začaly ? kdy se z dítěte který má plno snů stal člověk kterýmu těch snů zbylo už tak málo a každým rokem ty sny ubývaj až jednou nezbyde žádnej sen ... co bude potom ? Nechci se pořád litovat, věčně si jen na něco stěžovat, bejt nespokojená ... Vážim si toho že jsem zdravá, mám úžasnou mámu, mám všechno co chci, vím že jsou lidi který nemaj ani tohle ... je mi to blbý pořád tu fňukat ... asi to jsou vážně kraviny, co pořád řešim ...
Jenže mě to tak štve, štve mě že musím každý ráno vstávat do školy, kde musím trčet a neustále se stresovat, to pomyšlení, že letos maturuju a nevim za ty 3 roky co tam chodim vůbec nic, mě dost děsí ... těším se až školu budu mít konečně hotovou a půjdu pracovat, ale zároveň vůbec nemám tušení co se mnou bude, moje budoucnost je dost bledá jestli zkončím opuštěná někde v garsonce s kočkou tak mě asi klepne. Štve mě moje rodina. Štve mě, že když jste dítě tak si myslíte že víte jaká vaše rodina je, jenže pak dospějete a vidíte jejich pravou tvář a vy si jen říkáte jak to, že jsem to neviděla dřív. Pořád jen říkaj ,,Jseš dospělá chovej se podle toho'' podle nich to znamená zavřít hubu a dělat to co oni chtěj. Dělaj ze mě debila, nejednaj se mnou na rovinu, všechno se dozvídám poslední. Začátkem letošních letních prázdnin jsem se náhodou něco dozvěděla a oni mi o tom doteď ještě neřekli, nevěděj že to vím a myslej si že jsem úplně blbá, nejvíc mě mrzí že to zas dělá můj otec, zas o tom všichni okolo mě věděj a neobtěžujou se mi to říct ....
Nezbývá mi nic jinýho než se jim v duchu vysmívat, protože jsou už fakt trapný .. .proto se bojim pustit si někoho k tělu protože ti nejbližší rodina mi ubližujou tím jak se chovaj a já nechci aby to dělal ještě někdo další.Paradox je, že teď bych dala všechno za náruč do který bych se mohla stočit a nechat se konejšit jenže když se bojim k sobě někoho pustit ...
jsem ztracenej případ, to je jedno, zas vidím všechno moc černě, prostě vim že k tátovi už dávno nepatřím, protože má svůj lepší život beze mě a já do tý jeho úžasný rodinky nezapadám a co se týče ostatní rodiny, tak jsem taky spíš ta divná černá ovce, která se nehodí do jejich perfektních genů ....